Adopce znamená nový život 1

18. května 2008 v 21:44 | NiČinQaaA
"Tak Carmen,jdi do svého pokoje."řekla mladá vychovatelka tmavovlasé dívce,která spolušně odešla.Zavřela za seou dveře avešla do větší místnosti,ve které bydlí se svou nejlepší a jedinou kamarádkou Jane."Tak co?Vezmou si tě?"vyzvídala ihned Jane,když si Carmen posadila na postel.Mladá dívka jen smutě zakývala hlavou a spustila se v pláč.Už je to po třetí nebo po čtvrtý,co byla na takovém pohovoru a nikdo si ji nevzal.Ubohá dík,vždy plakala dlouho do noci,stejně jako dnes.Všichni v sirotčinci spali,jen ona ležela na posteli,schoulená do klubíčka a vzlykala.Z čí ji padali slzy přímo na polštář.Díka nijak nebráila slaným kapičkám slz,aby zůstali v těle.Modlila se k Bohu a ptala se proč ji nikdo nechce?Proč ji ůbec rodiče dali k adopci,to o ni nestáli?Žijí vůbec?...Chvíli takhle přmýšlela,když po chvíli usla...

Probudil ji až radostný křik,který slyšela z chodby.Nechtěně vstala,obula si své pantofle,přes pyžamo si oblékla župan a odešla na chodbu.Uviděla malou Lisu,která radostně vzala svůj batoh a společně se svými novými rodiči,sirotčine opustila.Když ji uviděla,jk je ráda,plakala znovu.Žije tucelý svůj život,celých šestnáct let a pořád nic."Carmen."zvolala na ní její druhá vycovatelka,paní Normenová,postarší paní s šedými vlasy a menším knírem nad rty."Ano?"podívala se na ní dívka."Uprav se,hezky se obleč,dnes máš alší pohovor."vystrčila vůhružně prst a pak mizela za rohem.Dívka jen smutně pokrčila rameny a odešla zpátky,do svého pokoje.Ze skříně vytáhla černou suki,bílou halenku,lasy svázala do dvou culíků a odešla za vychovatelkou."DObrý den."slušně pozdravila vychovatelku a paní s pánem."Tak Carmen,tohle je pan a paní Zieglerovi,chtěli by si s tebou promluvit a možná i adoptovat."řekla její oblíbená vychovatelka."Ahoj holčičko."usmála se na ní paní Zieglerová.Dívka se pokusila o úsměv,který se také podařil.Posadila se na měko,látkovou židli a čekala na otázky."Tak Carmen,kolik že ti je let?"vyzvídal její 'táta'.P5ed měsícem,mi bylo šestnáct."odpověděla."No víš,my máme dvacetiletého syna.Kvůli němu,jsme se přestěhovali do Hamburgu.Koupili jsme velkou vilu a,protože náš Franky,je skoro pořád pryč,je prázdná.A proto chceme adptovat dívku ve tvém věku.Tady slena nám doporučila tebe."usmívala se ta pní dál.Carmen si přála,aby se už vymáčkli,jestli ji adoptují nebo ne."A tady Ziegleroi,se rozhodli,že tě adoptují."usmívala se vychovatelka.Carmen jí nemohla uvěřit.Konečně odejde.Úsměv na rtech,byl čím dál větší.Radostní křičela."Běž si zbalit věci."řekli jí její noví rodiče a ona se rozběhla do pokoje,popadla batoh a házela do něho všechno její oblečení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama